Jak jsem se dostala ke koučinku?

Když se můj život před léty dostal do stereotypní smyčky, ovládaná únavou, bez velké naděje na změnu, myslela jsem si, že už to jiné nebude. Ke koučinku jsem se dostala díky své cestě za duševní rovnováhou…

Myslela jsem si, že žít bez větší vnitřní radosti a bez energie je prostě norma.

Večery jsem seděla nad seriály typu Ordinace v růžové zahradě, měla v ruce sklenku vína a pásla se na neštěstí druhých. Uklidňovalo mě vědomí, že je mi lépe než jim! Po probuzení jsem ale vždy zjistila, že žiji svůj příběh, ne příběh druhých. 

Nedokázala jsem si sama pomoci a tak zákonitě přišly na řadu medikamenty. To nebylo špatné. Jako kdyby mne někdo chytil za flígr, vytáhl z té depresivní propasti a částečně postavil na nohy. Ovšem už mne „nikdo“ nenasměroval, nedržel za ruku a nevedl cestou dál. Měla jsem aspoň trochu více energie a začala jsem hledat. Hledat odpovědi snad na všechny otázky, které voní nějakou nadějí. Četla jsem „moudré knihy“, hledala návody a stále utíkala k práci a sklízela potlesky. Přede mnou ale stále zůstávalo zašmodrchané klubíčko cest, které jsem nedokázala rozmotat, narovnat a vydat se po nich.

Nevěděla jsem, jak najít cestu sama k sobě.

Po čase jsem si začala uvědomovat, že se nám v životě stále něco opakovaně vrací a že nás vždy vše, co nevyřešíme, neposuneme, prostě a jednoduše, dohoní😊. A že tou slepou uličkou projít musíme a čím více jich bude, tím lépe poznáme, co chceme a tím vděčnější za tuto zkušenost budeme. 

A že CESTA JE CÍL. A jak důležité je učit se a prožívat TEĎ a ne AŽ.

Začala jsem se v životě více ptát druhých na jejich příběhy. Kladla jsem otázky sama sobě a díky podpoře blízkých lidí jsem začala psát.

Své myšlenky, své strachy, své sny….začala jsem koučovat sama sebe. Co mi v životě bere energii, co mi jí dává. Co mohu udělat proto, abych svůj život posunula, abych vnímala radost ze svého nitra a ne, jen na základě úspěchů a materiálních hodnot. Co vše mám v životě ve svých rukou…

Mít život ve svých rukou

Postupně jsem začala vnímat….

Jak se mi vrací energie, jak se odpoutávám od svých bolístek a mohu dát daleko více svým dětem.

Jak potěšeně zjišťuji, že mám svůj život ve svých rukou.

Jak se dá skvěle pracovat se svou hlavou, se svým strachem a tím pádem lépe čelit změnám a umět si vymezit své hranice.

Pomocí přátel a kurzů, zejména v projektu Dovychovat, kde jsem se stala po letech i expertem, jsem pocítila změny a zjistila, že se stále v mém životě vedle slova energie a odpovědnost objevuje i slovo smysl.

Začala jsem velmi vnímat komunikaci jako nejdůležitější prostředek k důvěře a lásce. Přestala jsem obhajovat svůj život a začala se ptát. Abych se více dozvěděla o sobě, o druhých. A když jsem vnímala, že mohu někomu pomoci, správně volené otázky směřované k druhým dokázaly odhalit v jejich nitru mnohé…

Kurz seberozvoje

V roce 2015 jsem prošla kurzem Akreditovaného kouče v pražském Koučink centru. Mé otázky dostaly štábní kulturu a řád. Tak aby mohly více poodhalit uvědomění v druhých. Baví mne prožívat u sebe AHA momenty. Ovšem to je ale možné, jen když se zastavím, abych se mohla pohnout tím správným směrem. Je to výzva a hlavně zkušenost. Už si moc dobře po těch letech uvědomuji, že žít s únavou, bez energie, bez komunikace a bez pohybu v naší hlavě ( pohybu v těle mám naštěstí dost😊) není norma… 

Pokud byste měli zájem nastartovat svůj osobní rozvoj budu se na vás těšit https://www.sipkova.cz/pro-vas/koucink/