Tolik si toho nabírám..

Mnohé jsme vyrůstaly jako poslušné holky a blízkost a lásku jsme si musely získávat „výkonem“. Naučily jsem se získat pozornost a pochvalu druhých, až když jsme něco udělaly.

V dospělosti si často nabíráme na svá bedra více, než uneseme. Abychom dokázaly ( sobě? druhým?), že na „to“ máme. Pak nám schází energie čím dál více. Neumíme si nastavit své hranice…

Milá Olinko,

po nějaké době se chci podělit o své úspěchy či neúspěchy v mé cestě. Je toho tolik, co se mi v poslední době podařilo, až se mi tomu nechce ani věřit. Učím se hospodařit se svojí energií, tzn, že si dopřeji odpočinek, pokud to moje tělo a mysl žádá a už si to nevyčítám, jako dříve. Zjišťuji, jak moc akční jsem byla, pořád jsem viděla a i dnes stále vidím spousty práce. Učím se ke všemu přistupovat jinak. Přemýšlím nad tím, co mi dává a nedává smysl a to se učím ze svého života odbourat.

Vidím, kolik jsem si toho dobrovolně na sebe vzala a jakou moc mám nad tím, svůj život změnit. Jde to, někdy po malém krůčku někdy je to velký skok.

Pozoruji se jak komunikuji s okolím, a to jak v práci, tak i doma. Při jednom setkání s přáteli jsem zjistila, že mi stačí se s nimi vidět občas a ne tak často jako dříve. Začínám vidět rozdíly v tom, co já můžu ovlivnit a moji přátelé si neustále stěžují na okolnosti. Vím, byla jsem také taková, ale již vidím změnu. 

Nebojím se svých emocí, nestydím se za ně, čas od času „upustím páru“, ale v tom směru, že se jdu vyzvtekat sama někam ven a není to mířeno na nikoho konkrétního. 

Podařilo se mi v několika situacích se postavit sama za sebe a mám z toho obrovskou radost.

Jedna situace byla s mojí kolegyní v práci, která je neustále kritická k nám všem ostatním, ví nejlépe, co a jak máme dělat, jen jí se nesmí radit. Dokázala jsem já v klidu s ní vést rozhovor, ona byla neskutečně vytočená a po skončení rozhovoru (kdy jsem kolegyni upozornila na její chybu, která mi velmi zkomplikovala mojí další práci) se mnou asi dvě hodiny nemluvila. Já byla v naprosté pohodě a hrdá, že jsem se jí dokázala postavit.

Není každý den úplně sluníčkový, ale mám obrovskou radost z toho, že se těším na každý den, co nového mi přinese, co nového se naučím, ale třeba to někdy může být i nějaká překážka. A někdy mám dny, kdy se mi vůbec nic nechce a nemám náladu. V tyto dny na sebe netlačím a jen se pozoruji, udělám to nejnutnější. To máme asi takto všichni. Zpětně pátrám po tom, co bylo příčinou mé nenálady, a proč jsem se do tohoto stavu dostala. 

Přeji krásné dny.