Můj muž mě nevnímá

Všichni jsme ovlivněni výchovou a přístupem našich rodičů k nám v dětství. V dospělosti se pak potkají dva lidé často z jiných světů. Sdílím příběh ženy, která byla nešťastná z toho, že doma s mužem nekomunikují a jejich vztah se vzdaluje. Ona byla vychovávána jako kluk a on zase pod taktovkou přísné a sebestředné maminky. Rozhodla se, že zkusí změnit svou komunikaci. Začala laskavě komunikovat co se jí nelíbí…

Kolikrát stačí velmi málo a například vztah mezi mužem a ženou se neuvěřitelně  nastartuje.

Ahoj Oli,

chci ti jen napsat, jak jsem se posunula s komunikací.

Nezahálím, ale na psaní až tak moc času není, už jen napsat si „jak to laskavě říct“ bez TY a ALE ….. a najít ten správný okamžik, ale pak se dějí „zázraky“. Ale jde to, ze začátku jsem si psala celé věty, teď už stačí jen hlavní body – pocity. A hned jsem další den po hodince s tebou vyzkoušela, jak laskavě říct: „že bez auta jsem jak bez ruky, nemám jak nakoupit apod… určitě si vzpomeneš….. Vlastně na to moc neřekl. jen „Hmmm, nějak to vyřešíme.“ 

Na druhý den kolem čtvrté volal, že jede z práce a že můžeme jít spolu nakoupit. Málem mi vyrazil dech 🙂 vůbec, že zavolal. Vysvětlila jsem mu, že jsem teď právě se syny přišla ke kamarádce. Ani jsem nedomluvila, už měl řešení, že mě tam vyzvedne za půl hodiny (abych stihnula i  kafe) . To se nedalo odmítnou 🙂

Od té doby se nestalo, že by se neptal, kdy a kam pojedeme nakoupit. Pokaždé mu řeknu, jak ráda s ním nakupuji či jak báječně se mi s ním nakupuje (nějak utratíme víc, než když nakupuji sama a vůbec „nenadává“, to jindy by mi pořád zdůrazňoval, jak moc utrácím 🙂 ). Je to báječné a mám se báječně.

Další dlouhodobá věc, která mě trápila, se mi podařila laskavě vykomunikovat. Bydlíme na samotě u lesa na chalupě, krásné, ale…. trápilo mě topení – respektivně, že ráno musím vstávat dřív a zatopit. Všichni vstávali, až jsem zatopila, udělala snídani… do teploučka.

A tak jsem ho oslovila… Mluvila jsem jen o sobě, jak mám ráda teploučko po ránu, že mi je nepříjemná studená podlaha…..A jak to dopadlo?

Já už týden vstávám v 6 a je teploučko, stokrát hurá! Vstane v 5, zatopí (topíme v kuchyni v kachlových kamnech) postaví konvici s vodou na plotnu na čaj a vrátí se ke mě pod peřinu. V sobotu a v neděli udělal všem snídani, aniž bych mu cokoliv řekla. Nádhera.

Spravil plot. (aby pes nemohl utéct)

Vyřešil auto. Máme už od pátku zase dvě (po 3/4 roce), přijel se slovy, že už mám Vánoce. Dřív bych byla asi jízlivá či ironická. Ted jsem mu jen s nejmilejším úsměvem poděkovala, já fakt byla štastná jak dítě. Myslím, že mu došlo, že auto (nikdy jsem nechtěla řídit :-), že to auto mě tu na samotě( a zvlášť, když je velmi často pryč) dělá paradoxně svobodnější.

Uklidil s klukama venku desky apod… co už přivezl tak dávno…

Volá, že už jede domů, jestli ještě něco nepotřebujem, že by vyřídil. (neměl potřebu volat, kdy přijede domů, že se opozdí..)

Dal nádobí do myčky a umyl zbytek (nevídané).

a dalších 100 drobností.

Jen přemýšlím, zda ho dostatečně oceňuji.

Nevěřila bych, jak velký vliv má jen to, že neřeknu to „TY“ a jen mlčím (Mlčeti zlato 🙂 ). Nemá dál potřebu se obhajovat, ani jeden z nás nemá pocit tlaku a nepochopení druhého.

Cítím se krásně. Doufám, že mi bude krásně i po vánočních náštěvách a bude mi „tchýně fuk“ jako teď.

Všimla jsem si, že v  posledních dvou letech jsem se víc obklopila (více se s nimi navštěvujeme) kamarádkami, které jsou velmi milé, pokec (kafe) s nimi je radost. A na jednom Kafíčku mi došlo proč. Oni si vlastně moc nestěžují, nepomlouvají druhé, jsou veselé a pro děti mají vždy čas nejen je vyslechnout. Jsou tak laskavé, milé, krásné zevnitř. Už chápu, proč pro ně jejich drahé polovičky udělají první poslední. Někdy má člověk vzory laskavé komunikace přímo u nosu, jen je nevidí.

Psát by se ještě dalo…ale když to nepošlu hned, tak už se k tomu dnes nemusím dostat. Ve volných chvílích si pouštím znovu letní kurz a pak procházím své poznámky…. posun vidím u sebe hlavně v tom, že si uvědomuji, kolik toho vlastně můžu změnit (mám ve vlastních rukou a nečekat až…. až něco) Moc díky za kurz a vlastně za všechno. Díky.

Těším se na další „online hodinu“

Jitka