Strach

O strachu, jako obranném mechanismu při záchraně života před útočícím mamutem, si můžeme přečíst v mnoha literaturách. Nebudu přepisovat články, které máte jistě přečtené nebo si je jednoduše najdete. V současné době nejsme tak často, jako kdysi dávno, v ohrožení života. Přesto mnohé z nás strach doprovází někdy i každý den. Mnoho lidí, jak vidím ze své práce kouče nebo v projektu Dovychovat, se velmi často zabývá otázkou jak se zbavit úzkosti a strachu.

I u mne byl strach dlouhodobým společníkem, který limitoval můj svobodný vývoj, posouvání k větší pohodě, smysluplnosti  a hlavně radosti. Strach mne držel v pasti, v napětí, učil mne neustálému obhajování a argumentování, proč to a to neudělám, abych se zbavila problémů ve svém nitru…

Ze svého vývoje vnímám, jak strach souvisí se vším, co nám může brát energii: nízké sebevědomí, nedostatek energie, vleklý stereotyp, sebeobviňování, neschopnost udělat změnu, přílišná poslušnost, manipulace druhými a můžete najít i další.

Výchova strachem

Jistě v tom obrovskou roli hraje, v jakém naladění jsme byli vychováváni. Klíčový je dostatek lásky a porozumění od rodičů. Často se ale setkávám s tím, že byli lidé formováni pomocí zákazů, příkazů, nekomunikace a nepochopení. Pak se dá bohužel očekávat, že nás strach může válcovat, aniž bychom si to plně uvědomovali.

Strach můžeme vnímat v mnoha oblastech našeho života:

– komunikovat

– dělat menší či větší změny

– ze ztráty (práce, blízkého, komfortu…)

– z něčeho nového, z té nejistoty, která z toho vyplývá

–z vystupování před lidmi

-z nepřijetí, z odmítnutí

– z lidí

– říct, co se mi nelíbí a tím si nastavit hranice

až můžeme být časem válcování takovými zdánlivými maličkostmi jako je strach ze změny oblečení, účesu, strach ze strachu… Pomalu ale jistě nás to může ubíjet až tuto situaci můžeme přirovnat k tzv. žabímu syndromu.

Tak dlouho a pomalu se budeme dostávat do varu, až si bohužel nemusíme všimnout toho, že se vaříme ve vlastní směsi strachu, podceňování a únavy. 

Není žádným tajemstvím, že se tento fenomén velmi často odráží na našem těle ve fyzických problémech. U mne to byly často zažívací problémy a vleklá nespavost.  

Strach blokuje cestu za změnou

Ze svého příběhu vidím, jak bylo a je důležité nepodcenit signály, které vysílá naše tělo. Vlastně jsem za období svých nespavostí a smutného naladění velmi ráda. Pokud vnímáme, že strach je ten limitující činitel v našem osobním rozvoji, je to pro nás velmi důležitý moment. Ať již se to týká práce nebo osobního života.

Práce na tom, jak se zbavit strachu pomocí velmi účinných technik, pro mě znamenala velký krok. Byl to důležitý start k tomu, abych mohla udělat ve svém životě změny.

Naprosto souhlasím se rčením “Zavřeš li jedny dveře, otevřou se druhé”. Skvělá zpráva je ta, že se dá výborně pracovat se svou hlavou. Pokud vydržíme, docílíme trvalých změn, které nás posílí na cestě za štěstím a hlavně zdravým. Duševním a tím pádem i fyzickým.

P.S. pokud vnímáte, že se vás toto téma týká a že vám strach často bere energii, zastavte se a zkuste to začít řešit. Třeba na začátek jen tím, že si vypíšete, které strachy vás životě i každodenně doprovázejí. Začnete li, jste na cestě a já vám držím palce! S hlavou jde moc dobře pracovat, vědomě…

P.S. Díky tomu, čím vším jsem si prošla, jsem začala o práci se strachem přednášet ve firmách i na konferencích. Pokud byste měli zájem, ráda pro vás něco připravím: https://www.sipkova.cz/pro-vas/prednasky-pro-firmy/