Neberme dětem zodpovědnost za jejich život

Neberme dětem zodpovědnost za jejich život, dejme jim v této době příležitost pocítit co to je mít svůj život konečně ve svých rukou.

Období koronaviru nás zastavilo, konečně. Ano, mnozí jsme přišli o práci. Stejně tak i já. Na druhé straně vnímám, jak moc mi to přináší. Například zjištění, jak to velmi prospívá mé 15ti leté Adélce. 

Možnost volby

Již po pár týdnech bez školní docházky jsem se Adélky zeptala, co jí současný stav přináší. Ihned odpověděla, že je bez stresu a že jí je vlastně dobře. Ano, jediné, co jí schází, je kontakt s kamarády, naživo. Jinak jsou spolu samozřejmě v kontaktu denně přes různá média a možnosti, o kterým se nám ani nezdá.

Vidím na ní, jak je schopná naučit se, co je potřeba. Tráví s učením doslova jen pár hodin denně. Má konečně energii a každý den si sama cvičí (nemám v tom vůbec prsty:-))), má v pokojíčku uklizeno (paráda) a už dlouho jsem ji neviděla vyčerpanou a otrávenou…

Puberta a škola

Zamýšlím se nad pubertálním věkem a uvědomuji si, že jsou to vlastně skoro dospělí lidé. Toto období nám může ukázat, co vše bere dětem energii a nedává jim šanci mít zodpovědnost za svůj život ve svých rukou.

Můžeme hovořit o tlaku ve škole, obrovském množství hodin proseděných v lavicích a o dalších hodinách strávených učením doma. O hodnocení a stresu ze zkoušení před celou třídou, kde se děti dokážou vysmívat druhým. Trápí je i srovnávání mezi sebou a v neposlední řadě příkazy a zákazy.

Tlak, nedůvěra, nezodpovědnost

Do toho všeho si položte otázku, kolikrát za týden (v době normálního provozu) se zeptáme, jestli už si děti napsaly úkoly, mají vše připraveno do školy, kdy si konečně uklidí pokojíček atd… a to jsem se ani nezamyslela nad jejich zájmovými kroužky či sportováním, kde mohou také zažívat stejné pocity. Když si to tak vezmeme, je to neustálý tlak a úkolování.

Schválně, zažili jste někdo období, kdy jste byli k něčemu tlačeni? A jak vám v tom bylo? Měli jste chuť danou záležitost posouvat? Podporovalo vás to a dávalo vám to energii? Já jsem vždy vnímala, že vůbec nemám chuť dotyčnou záležitost dotáhnout. Vnímala jsem vždy touto situací, že mi není dána důvěra, že se mi nevěří a do toho jsem cítila, jak nad danou věcí ztrácím zodpovědnost.

Jednoduše, když mě někdo někam tlačil, cítila jsem odpor a neměla chuť to dotáhnout.

Vnímám, jak my dospělí a mnohé školy, berou dětem, svým systémem a přístupem mnohých učitelů, zodpovědnost, energii a radost. Chuť učit se ne pro “jedničky”, ale pro to, že mi to má něco přinést. Chuť trénovat pro radost a ne být vystavován hodnocení, že jsem nejhorší a porovnávání (hlavně nás dívky mezi sebou), že nedosahuji kvalit těch ostatních.

Důvěra, laskavá komunikace

Vrátím li se k současné karanténě, kdy děti ještě možná měsíce nepůjdou do školy a my máme šanci s nimi téměř 24/7 být, dejme jim důvěru. Nechme je, ať se učí zorganizovat si svůj den a vnímat, že konečně mohou hýbat se svým denním režimem, se svým životem. Ano, píší stále o pubertálním věku, to je má současná zkušenost. Chápu, že to třeba jde těžko, když vidíte, že děti proleží dny v posteli se svým mobilem a jste z toho náležitě nervózní.

Absolvovala jsem všechny kurzy na webu www.dovychovat.cz/klub a díky těmto zkušenostem se mi obrovsky osvědčilo přistupovat k Adélce jako partnerce a ne dítěti, které musí poslouchat. Zejména vnímat chyby, kterých se dopouštíme v komunikaci, bylo to nejdůležitější, co jsem pro náš vzájemný vztah mohla udělat. Velmi to posílilo naši vzájemnou důvěru.

Odnaučila jsem se poučovat a vést monolog, jak to či ono má být správně. Jsem velmi vděčná, když mi řekne, co se jí na mně nelíbí. Naučila jsem se neargumentovat a neobhajovat se. Ptám se, abych se o sobě a o ní dozvěděla víc. Nechávám jí, aby si sama rozhodovala, kdy si uklidí, kdy se naučí a jestli si zatrénuje nebo ne. Vidí, že jí věřím a vnímá tedy svou hodnotu daleko více, než kdyby byla neustále zaúkolována  a tlačena k výsledkům.

Chce to čas, vydržet… Hodně času. A my ho teď máme!! Není nic krásnějšího, když vám dítě věří a i když to nedává v tomto věku tolik najevo, je vidět, že s vámi chce být….

P.S. pokud nemáme klid, radost a energii v sobě, vím, jak špatně se pomáhá druhým. I svým dětem. Dlouhá léta jsem se s tím potýkala, což jsem zveřejnila na svém blogu: https://www.sipkova.cz/blog/.

A pokud vnímáte, že se vám občas nedostává energie, že zažíváte pocity nespokojenosti a máte chuť srovnat si myšlenky vedoucí k menší či větší změně, ráda vám pomůžu… www.sipkova.cz/pro-vas/koucink/